Na kraji města olše nad vodou
jak dámy s kapesníčky tiše pláčou do řeky,
když je mi nejhůře, když pláču,
sedám si na ten břeh a říkám jim:
jó, holky, holky máme holt pech.
Smutek je kruh,
jak oheň, voda i vzduch,
náš smutek je kruh,
jak oheň, voda i vzduch,
když je mi nejhůře…
Spadlý list jako vor po vlnách lehounce skáče,
poslední meteor, poslední kapička pláče,
když je mi nejhůře…
Na kraji města půl dne od lidí,
své olše ubrečené marnomarně konejším,
když je jim nejhůře, když pláčou,
sedám k nim na ten břeh a říkám jim:
jó, holky, holky máme holt pech.
Smutek je kruh,
jak oheň, voda i vzduch,
náš smutek, smutek je kruh,
jak oheň, voda i vzduch.
Když je nám nejhůře, když pláčem,
sedáme na ten břeh a říkáme:
jó, holky, holky máme holt pech.