RECENZE:

Marie Rottrová - "Tisíc tváří lásky" - málo reprezentativní výběr soulové tvorby "české Lady Soul"

Titul "česká Lady Soul" pro Marii Rottrovou použil poprvé Jaromír Tůma, když v názvu profilového článku pro Melodii 5/1969 přirovnával lichotivě tuto zpěvačku k tehdy neobyčejně populární americké soulové hvězdě Arethě Franklin. A právem. A právě tahle CD kompilace, v pořadí třetí retrospektivní kolekce Marie Rottrové, se zabývá, podle mého názoru, jedním z hudebně nejšťastnějších a nejlepších období v hudební kariéře této vyjimečné zpěvačky, a to soulovou muzikou. Nebo chcete-li, hudbou duše. Stylem, se kterým zpěvačka začínala v 60. letech svou pěveckou dráhu a který se táhne celou její hudební kariérou jako červená nit až do současné doby.

Tahle devatenáctipísňová kompilace obsahuje až na dvě výjimky předělávky soulových hitů zahraniční provenience. Najdeme zde velmi kvalitní cover-verze z rané tvorby jako titulní "Tisíc tváří lásky", "Je ti to málo" z pera Czeslawa Niemena nebo "Krajina po bitvě" z repertoáru už zmiňované Arethy Franklin nebo "Kdekdo ví, že", kterou kdysi proslavil Ray Charles. S Petrem Němcem si zpěvačka zazpívala duety "Jaká zvláštní láska" a "Oči" s brilantním textem Jaroslava Wykrenta. Tvorba přelomu 70 a 80. let je pak zastoupena hity jako "Má se stát" ze zpěvníku Natalie Cole, která za ni získala dvě ceny Grammy nebo velký hit "Vytahuj se radši míň" v originále "Upside Down" od Diany Ross. K tomu hitovějšímu a hybnějšímu repertoáru patří i "Expres mléčné dráhy" nebo diskohit 70. let "Jen hloupí lidé se loučí s láskou" od Glorie Gaynor. Nejvyšší uznání a ocenění však bezesporu zaslouží česká verze "Kdo má rád", s nádherným textem Jiřiny Fikejzové. Zpěvaččina interpretace této písně jasně dokladuje, že soul je její druhou mateřštinou, jak o ní kdysi napsal Jiří Černý. Mimochodem originální verzi této skladby "Call me" nazpívala Aretha Franklin v roce 1970 a tato píseň dosáhla až na vrchol v americkém žebříčku Soul a 13. příčky v kategorii Pop. Marie Rottrová zařadila tenhle soulový klenot na své album "Muž č.1" o 11 let později. Ze stejného alba pochází stejně zdařilá "Teď právě máš svou šanci" i "Tobogán", obě skladby z repertoáru americké R&B dvojice Ashford & Simpson. Česká tvorba je zastoupena písní "Nevíš jaká jsem" od Deža Ursíniho, s českým textem Miroslava Černého, která původně vznikla pro slovenský televizní muzikál "Neberte nám princeznu". Druhou nahrávkou je duet s Radkem Pastrňákem, dnešní hvězdou skupiny Buty, "Okno naproti". Je jen škoda, že česká tvorba je zastoupena na výběru zcela okrajově, přitom i čeští autoři dokázali zpěvačce napsat docela kvalitní soulový repertoár. Jako například "Zvon lásky" od R. Kovalčíka a J. Wykrenta, Semelkova a Vrbova "Když tohle vím jen já", vydařená Kořínkova a Čortova skladba "Já jsem jen pouhým stínem tvým" nebo Kučajova nahrávka "Takové divné hry". Podle mého názoru tohle album přináší ale málo reprezentativní výběr toho, co v tomhle hudebním směru Marie Rottrová nazpívala. Je samozřejmé, že jediný disk nemůže pojmout vše, co by se dalo zahrnout do škatulky soul. Některé soulové nahrávky se objevily už na předchozích kompilacích, především na výběru "Flamingo", některé další jsou mapovány na 2CD "Ty, kdo jdeš kolem". Za uvedení by ale určitě stály například "Perpetuum mobile", "Pan muž" nebo anglicky zpívaná originální verze "Nutbush City Limits", nebo nahrávky z konce 60. let jako "Restless", duet se S. Hranickým "Blíž k tobě" nebo cover-verze soulových perel "Think" nebo "Žalm za hořkou lásku" ("I never loved a man the way I love you)", obě v originálním podání Arethy Franklin. Když už se producentské centrum Františka Rychtaříka rozhodlo na zvláštním disku mapovat tvorbu naší "Lady Soul" mohlo si přece jen dát trošku více práce a vyprodukovat kvalitnější dílo. Možná, že i chronologické uspořádání disku by mělo větší vypovídací hodnotu o tom, jak se soulová tvorba v průběhu let vyvíjela. Jinak tahle "výběrovka" zůstala někde na půli cesty.

zdenek66