RECENZE:

Marie Rottrová - "To mám tak ráda" - nevydařená vzpomínková reedice pokračuje

I druhá deska ze vzpomínkové kolekce Marie Rottrové pokračuje ve stejném stylu jako předchozí kompilace "Lásko voníš deštěm". Album je však tentokrát časově méně vyhraněné. Znovu nahodile, bez chronologického uspořádání mapuje písničkovou produkci zpěvačky z let 1970 - 1983. Ve většině případů se tentokrát jedná o skladby, které byly v minulosti vydány pouze na singlech nebo se případně objevili na výběrových LP deskách " Ty, kdo jdeš kolem" (1979), exportní LP "Rhythm &Romance" (1977) a "12x Marie Rottrová" (1985). Vedle hybného repertoáru s ozvuky soulu (který je na desce ale zastoupen v menšině) jako "Mít pouhej tejden" (v duetu s K. Gottem), "Bouda Na horroru" nebo "Hrej mi" je na desce citelný i příklon k písním šansonového charakteru. Jako v případě velkého hitu "To mám tak ráda", písně "Půlnoční pláž" od G. Becauda, nebo "Řekni, kde ty kytky jsou", všechny opatřené nádhernými texty Jiřiny Fikejzové. Vedle šansonů zahraniční provenience se na albu skví v celé kráse i šanson od Jaroslava Wykrenta "Ty, kdo jdeš kolem", který původně vznikl pro album "Pěšky po dálnici" z roku 1977 a který svědčí o tom, že i Marie Rottrová může interpretovat písně takového charakteru. Tvorba Jaroslava Wykrenta, zpěvaččina dvorního skladatele a textaře, je na kompilaci dále zastoupena takovými hity jako "Střapatá, nohatá", "Díky pane Andersen", "Jizva na dlani", "To nic". Převzatý zahraniční pop repertoár je prezentován hity "S tebou" nebo "Štěstí". K vrcholům alba však bezesporu patří již výše zmíněná "To mám tak ráda" a velký hit "Ten vůz už jel", který pro Bratislavskou lyru 1982 napsali Rottrové Jiří Zmožek a Zdeněk Borovec. A přestože skladba nezískala tehdy žádné ocenění stal se z něj takový hit, který zpěvačka pravidelně zařazuje i do svého zájezdového koncertního programu, naposledy v komorním recitálu s klavíristou P. Freundem, a který má i po takřka 20 letech obrovský úspěch u publika. Obě dvě písně patří do kategorie těch, jejichž poslech působí na posluchače jako balzám na duši a přestože texty jsou spíše pesimistické a naplněné smutkem, jejich závěr dává šanci na optimističtější vyústění (…a že tu nejsi strádám, kdoví, snad tě mám ráda…; …ten vůz, co šťastný byl, pro mě se vrátí…). Devatenácti-písňový komplet pak uzavírá převzatá skladba od Paula Simona, opět s vynikajícím českým textem Jiřiny Fikejzové "Jak málo někdy zmůže čas", které i po 25 letech od jejího vzniku čas opravdu na kráse neubral.

zdenek66