RECENZE:

Flamingo, Rottrová, Němec & spol. aneb skvělé ohlédnutí za zlatou érou

Téměř po čtvrtstoletí od vydání se vrátilo do prodejen s hudebními nosiči album "Flamingo" obsahující 10 z původních 11 skladeb alba, které v anglické exportní verzi vyšlo pod přiléhavějším a vše říkajícím názvem "This is our soul". Album je navíc rozšířené o 14 singlových nahrávek z let 1968 - 1970, které se skupinou tehdy nazpívali Marie Rottrová, Petr Němec, Hana Zagorová a Jaromír Loffler. Tahle skvělá vzpomínková deska je jedinečným dokladem a svědectvím o hudbě, kterou Flamingo na přelomu 60. a 70. let hrálo a zpívalo a která se po právu označovala jako "ostravský sound". A i když by se někomu mohlo zdát, že repertoár desky je trochu roztříštěný, od klasicky popové "Opatruj svých sedmnáct", přes soulové pecky "Chain of fools", "Blues řetězů" nebo "Černej pán" až po jazzrockem ovanutou skladbu Vladimíra Figara "Quasimodův sen", tak přesto převládajícím hudebním směrem, především u Marie Rottrové, je soul a R&B. A právě Flamingo patřilo ve své době ke kapelám, které pomáhalo přiblížit ve stínu slavných černých interpretů z druhé strany Atlantiku krásnou hudbu smutného majestátu i našemu posluchači.

Nejvyšší ocenění bezesporu zaslouží soulový skvost "Pane můj" v podání Marie Rottrové. Mimochodem originální verzi této skladby "Ain´t no way" nazpívala Aretha Franklin v roce 1968 a tato píseň dosáhla na 6. místo v americkém žebříčku R&B. Jedinečně interpretuje Marie Rottrová i další soulové perly ze zpěvníku Arethy Franklin jako už výše zmíněnou "Chain of fools" nebo "That house that Jack built". Skvěle zní i po letech rovněž dueta Marie Rottrové s Petrem Němcem, "Tobogán" a "Volej známý číslo". Jsou dokladem toho, že spojení těchto dvou hlasů patřilo k tomu nejoriginálnějšímu a nejlepšímu, co československá pop-music mohla ve své době mít. Škoda jen, že Petr Němec byl tak málo doceněným zpěvákem. Jeho písně prezentované na tomto albu, například "Michael" nebo "Jany, Jany" těžko dnešní posluchače přesvědčí o tom, že byl nejen velkým obdivovatelem Jamese Browna, ale dokázal výtečně interpretovat i písně z jeho zpěvníku. Jeho příklon k soulovému repertoáru je na desce patrný z nahrávek "Černej pán" (v originále O. Redding) nebo "Podzemní autobus" (z pera S. Wondera).

Malou vadou na kráse tohoto alba je, že byla z původní sestavy desky vypuštěna instrumentálka "Sunny" a že u singlových nahrávek chybí bližší informace o době vzniku. Je jen škoda, že se této vzpomínkové reedice nedožil Richard Kovalčík ani Vladimír Figar. Určitě by oba měli velkou radost.

Závěrem si dovolím parafrázovat sleeve-note Vladimíra Čorta ze zadní strany obalu původní vinylové desky. Takže, ani chvíli neváhejte a pořiďte si tohle jedinečné album. Protože až vložíte do přehrávače tenhle disk a laserový paprsek začne snímat zvuk ukrytý v CD nosiči, rozezní se malá hudební bohoslužba, které slouží houf oddaných služebníků. Hallelujah.

zdenek66